Rok spolu...

V�era to byl p�esn� rok, co prob�hla na�e svatba. S t�m ro�n�m odstupem se na to kouk� zase jinak. Br�t jsme se nemuseli, ale cht�li. P�i�lo mi to jako dal�� p�irozen� krok, o kter�m jsem byl p�esv�d�en�. V�c ne� romantick� ud�lost to m�l b�t mejdan pro na�e rodi�e a kamar�dy, kter� jsme u toho cht�li m�t. Taky sem v�d�l, �e ta�ka tu nebude dlouho a �e bych byl r�d, kdyby vid�l, �e jsem si na�el tu pravou a on mohl na chvilku p�epnout na jin� my�lenky. To, s ��m jsme nepo��tali, byl m�j ledvinov� kam�nek, kter� to cel� dost zhatil.

V�era jsme si s Nitkou za�li k "na�im" platan�m do Podz�mky. Sedli si na lavi�ku a tro�ku zavzpom�nali, jak� to vlastn� bylo. M�sto ryt� srd��ek do kmene stromu jsme zalo�ili m�sto na foursquare a oba se za�ekovali (ano, �ijeme v 21 stolet� :). Hlavou mi prob�hlo tolik v�c�, co se za ten rok staly. Nem�li jsme to zrovna lehk�, ale v�echny ty �ivotn� prek�rky co p�i�ly, jsme s Nitkou zvl�dli a j� krom toho prst�nku (kter� pravideln� sund�v�m, proto�e m� omezuje p�i �uk�n� do kl�vesnice) jsem si uv�domil, �e m�m za sebou �lov�ka, kter� p�i m� stoj� za ka�d� situace a to je na tom asi to nejd�le�it�j��.

V�era jsme si sl�bili, �e pokud to p�jde, ka�d� rok se tu potk�me pod t�ma vzne�en�ma stromama, sednem si na lave�ku, za�ekujeme se a v hlav� si prom�tneme cel� uplynul� rok. J� douf�m, �e t�ch check-in� bude co nejv�c a �e tu oporu budu c�tit je�t� dlouho.